Vlhkost a koroze – jak nám mohou pomoci zkoušky odolnosti proti vlhkosti?

Vlhkost v exteriéru i interiéru

Samozřejmě záleží nejvíce na tom, kde je kovový prvek umístěn. Co se týče exteriéru, je jedním z hlavních činitelů, které ovlivňují stav povrchově upravených dílů, vlhkost. Ať už se jedná o plot kolem našeho domu, parkovací automat či dopravní značení, jsou tyto výrobky denně vystaveny podmínkám vlhkosti. Vlhkost na tyto díly působí průměrně 12 hodin denně. To už je celkem dlouhá doba, že? Vliv vlhkosti může být ještě více intenzivní při vyšší teplotě či vystavení přímému slunečnímu záření.

Nejedná se ale samozřejmě pouze o výrobky umístěné ve venkovním prostředí. Často jsou díly skladovány v různých fóliích, které ale nejsou zcela uzavřeny, a tak na jejich povrchu velmi ochotně kondenzuje voda. Vlhkost na výrobky působí samozřejmě také v interiéru, a to zejména na příklad už v uvedených koupelnách, wellness centrech apod.

Norma ČSN EN ISO 6270

Toto téma nás zajímá nejen z toho důvodu, že u nás v laboratoři často řešíme vady spojené s nedostatečnou protikorozní ochranou a následným vystavením vlhkosti. Zabýváme se totiž také opatřeními, jak takovým vadám předejít. Základem všeho je samozřejmě mít kvalitní materiál s optimální povrchovou úpravou, která je vhodná pro zamýšlené použití. Co krásně vypadá na papíře, může ale ve skutečnosti dopadnout úplně jinak. Proto byly vytvořeny nejrůznější expoziční zkoušky. Konkrétněji tedy zkoušky pro stanovení odolnosti proti vlhkosti, které se řídí částmi 1 a 2 normy ČSN EN ISO 6270.

Expoziční zkoušky

Nejčastějším způsobem vystavení vlhkosti je její kondenzace na povrchu dílů. Část 1 výše uvedené normy se touto kondenzací zabývá. Zaměřuje se na expozici z jedné strany. Vzorek je tak z jedné strany namáhán vlhkostí za zvýšené teploty a z druhé strany na něj působí laboratorní teplota i vlhkost. Dochází tedy ke kondenzaci exponované vody na jedné straně vzorku. Voda používaná v komorách musí být vysoké čistoty, obvykle se jedná o demineralizovanou vodu s velmi nízkou konduktivitou (např. do 5 µS/cm). Expozice dle této normy tedy testuje nejen vliv vlhkosti umocněný zvýšenou teplotou, ale také na vzorky působí velmi čistá voda. To má za následek to, že si tato voda případné nečistoty pod bariérou nátěru tzv. vytahuje na povrch. Zkouška je tedy velmi účinným vodítkem pro zjištění odolnosti dílů nejen v exteriéru. Tato část normy je také součástí komplexní normy ČSN EN ISO 12944 zabývající se protikorozní ochranou, o které jsme se rozepsali v článku Testy a ověřování protikorozní ochrany.

Část 2, výše zmíněné normy, nese název Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vlhkosti – Část 2: Kondenzace (expozice v komoře se zásobníkem ohřáté vody). Jak už název napovídá, jsou při této zkoušce vzorky umístěny uvnitř komory, a tak na obě strany vzorku působí stejné podmínky. Zkoušení může probíhat s konstantní vlhkostí, proměnnou vlhkostí a teplotou vzduchu či s proměnnou teplotou vzduchu. Výběr metody či délka expozice závisí zejména na požadavcích zákazníka.

Zkouška odolnosti proti vlhkosti rychle odhalí nedostatky povrchové úpravy

V naší laboratoři provádíme také tyto zkoušky. Často býváme překvapeni, jak rychle zkouška odolnosti proti vlhkosti dokáže odhalit nedostatky povrchové úpravy. Někdy  dochází také například ke ztrátě barvy či lesku. Nejvíc nás ale těší, když dodané vzorky po vytažení z komory vypadají jako před vložením do ní 😊. Pokud chcete ověřit odolnost vašich výrobků či ověřit kvalitu svého dodavatele, neváhejte se na nás obrátit.