Téma koroze je často diskutováno v rámci moderního stavebnictví a zkoušky spojené s tímto tématem jsou pro nás v laboratořích SQI samozřejmou součástí pracovní náplně. Tedy ověření, zda připravené vzorky dokáží splnit potřebné požadavky.
První a zásadním krokem je určení, jaké požadavky mají být splněny. Poté přiřadíme naším požadavkům korozní agresivitu dle příslušné části 2 normy ČSN EN ISO 12944 a dále stanovíme životnost, která má být splněna. K jednotlivým korozním agresivitám náleží příslušné laboratorní zkoušky. Uveďme si tedy příklad pro lepší představu. Budeme připravovat parapety na panelový dům v městském prostředí. Samozřejmě chceme co nejvyšší životnost. Dle normy ČSN EN ISO 12944, části 2, tedy zvolíme stupeň korozní agresivity C3. Dle části 1 téže normy volíme velmi vysokou životnost.
V části 6 dané normy se dozvíme, že pro ověření toho, zda naše povrchová úprava bude dostatečně odolná, je potřeba provést test v neutrální solné mlze, jehož doba trvání bude 720 hod. Také je nutné provést test kondenzační zkoušku po dobu 480 hodin. Před samotnými expozičními testy je třeba provést ještě mřížkovou a odtrhovou zkoušku. Po testech provést příslušné vyhodnocení.
Korozní zkouška v solné mlze dle ČSN EN ISO 9227 je velmi známou expoziční zkouškou. V laboratořích SQI je to náš každodenní chléb. Jedná se o vystavení vzorku působení solné mlhy. Rozlišujeme 3 různé zkoušky dle zkušebního roztoku, a to neutrální, okyselenou a okyselenou solnou mlhou s chloridem měďnatým. Zkouška v neutrální solné mlze je součástí zmiňovaných požadavků části normy ČSN EN ISO 12944-6 a slouží ke zjištění nespojitostí v kovových, konverzních, organických i anodicky oxidovaných povlacích. Takovými nespojitostmi mohou být například póry. Tato analýza je velmi běžná, avšak k dodržení požadavků normy ČSN EN ISO 12944 je potřeba ji doplnit i zkouškou kondenzované vlhkosti a dalšími testy.
Při zkoušce kondenzované vlhkosti dle normy ČSN EN ISO 6270 (kondenzační zkouška), části 1, je vzorek vystaven konstantním podmínkám kondenzace čisté, demineralizované vody, kdy je vlivu vlhkosti vystavena 1 strana vzorku. Zkouška kondenzované vlhkosti slouží k hodnocení defektů, které mohou být způsobeny vystavení vzorkům vlhkým atmosférám. Test může odhalit jak vady nátěru, tak i podkladu. K defektům nátěru můžeme řadit na příkladpuchýřkování či zvrásnění. Podklad může začít korodovat.
K hodnocení odlupování nátěru od podkladu je před samotným vystavením umělému stárnutí využita mřížková zkouška. Jedná se o 6 souběžných řezů, na něž je provedeno kolmo dalších 6 souběžných řezů. Vzdálenost jednotlivých řezů od sebe je podmíněna tloušťkou nátěru. Po provedení řezů je na oblast mřížky přiložena lepicí páska a po jejím stažení je hodnoceno odloupnutí od podkladu dle obrázkových standardů, uvedených v příslušné normě ČSN EN ISO 2409. Tato zkouška je opakována po expozičních zkouškách, a my tak můžeme sledovat vliv různých podmínek na odlupování nátěru.
Před expozičními zkouškami je nutno také zkontrolovat kohezi a adhezi nátěru. Ta je hodnocena pomocí odtrhové zkoušky dle normy ČSN EN ISO 4624. Jednoduše řečeno – na testovaný povrch je nalepeno tělísko, které je po vytvrzení lepidla odtrženo od povrchu. Hodnotí se síla, která je potřebná k odtržení tělíska od podkladu nebo k roztržení nátěru. Výsledkem zkoušky je tedy tahové napětí, které je potřebné k narušení nejslabšího rozhraní či složky zkoušené soustavy. Minimální odtrhová pevnost má být 2,5 MPa a zároveň nesmí dojít k adheznímu porušení mezi základním materiálem a první vrstvou nátěru při tahovém napětí nižším než 5 MPa. Stejná zkouška se provádí také po zkoušce v neutrální solné mlze a zkoušce kondenzované vlhkosti. Opět tedy můžeme pozorovat vlivy prostředí na přilnavost nátěru.
Samotné zkoušení nám však o odolnosti našich vzorků vůči korozním podmínkám nic nevypoví. Důležité je vyhodnocení po zkouškách, které probíhá dle normy ČSN EN ISO 4628. Konkrétně jejich částí 2, 3, 4, 5 a 8. Hodnotí se tedy výskyt puchýřků, prorezavění, praskání, odlupování, koroze a delaminace v okolí řezu. Po expozičních zkouškách je provedena také mřížková zkouška a zkouška odtrhová, jak již bylo zmíněno dříve.
Po vyhodnocení jednotlivých zkoušek už zbývá pouze vyhodnotit, zda námi zvolený nátěrový systém dokáže splnit požadavky normy. Podmínky pro splnění požadavků jsou uvedeny v 6. části normy ČSN EN ISO 12944. Nezbývá tedy než porovnat naše výsledky s požadovanými.
Naše zkušební laboratoř disponuje korozními i kondenzačními komorami, zařízeními nutnými pro přípravu i vyhodnocení vzorků. Pokud tedy potřebujete ověřit korozní odolnost vašich výrobků nebo vás v tomto oboru cokoliv zajímá, neváhejte se na nás obrátit.
Jsme vybaveni i pro testování samotné předúpravy a lakování. Testování přímo na provozu je velmi náročné a při prvních testech také nemusí být dosaženo požadované odolnosti a takové testování se velmi prodraží. Proto vám moc rádi se zkušební fázi pomůžeme. Stačí pouze znát, co chcete upravovat a jakých výsledků chcete dosáhnout. My poté po obdržení vzorků provedeme jejich předúpravu a lakování. Následuje samotné testování dle specifikovaných požadavků. Výsledkem je navržení vhodné předúpravy i protokol s potvrzením správné protikorozní ochrany.
